Jdi na obsah Jdi na menu
 


O nás

 

Náš první bernský salašnický pes do našich životů vstoupil před jedenácti lety (2002), kdy se mi splnil sen a pořídili jsme si štěňátko berňáčka. Byl jím JIM z Akátové aleje, pro kterého jsme si jeli k MVDr. Doubkovi do Trhových Svin. Narodili se čtyři pejsci a dvě fenečky a my si mohli vybrat z třítýdenních štěňátek mezi brášky Jessem a Jimem. S Jimíčkem to byla láska na první pohled, jako první ke mně přišel, začal se mazlit a bylo vybráno. 

Jimíček byl od začátku úžasný, hodné, milé, klidné psí miminko, byl velmi inteligentní a vnímavý, naučil se dobře poslouchat, vycházel dobře se všemi lidmi, pejsky, kočkami i dalšími zvířaty. Byl to kliďas a pohodář, jen tak něco ho nevyvedlo z míry. Ukázal nám, jak úžasní tito psi jsou a obohacoval náš život každý den. Byl takové velké chlupaté sluníčko, které milovalo celou svou rodinu, ale i všechny lidi, kteří k nám přišli. Jimíčka jsme si pořídili především na mazlení a jako právoplatného člena rodiny, neměli jsme žádné výstavní ani chovatelské ambice. Nakonec jsme zkusili i pár výstav, ale jelikož jsme začali až v pozdějším věku, Jimíček si výstavy moc nezamiloval a dával to najevo-nechtěl běhat, klidně si i lehl a sledoval, co se bude dít. Zkrátka měl svou hlavu a sám věděl nejlépe, kdy už ho to v kruhu nebaví. Proto jsme ho výstavami zbytečně netrápili. Velmi rád si místo výstav zamiloval vánoční, velikonoční výšlapy salašnických psů. Poznal spoustu psích kamarádů, se kterými se mohl vyběhat, skamarádit, obdivovalo ho  a hladilo hodně lidí, což mu dělalo velmi dobře. I díky výšlapům jsme poznali spoustu krásných míst naší republiky a spoustu skvělích lidiček od úžasných tříbarevných chlupáčů. 

Když Jimíček oslavil osmé narozeniny, tudíž se z něj stal psí veterán, řekla jsem si, že pokud mu zdavíčko a kondice vydrží, zkusíme, co po několika letech řekne na výstavu a přihlásila ho třídy veteránů. K mému velkému překvapení si Jimíček výstavy ve svém důchodovém věku užíval, když ho všichni obdivovali a chválili, jaký je to ve svém věku pašák, jen se tvářil důležitě a obdiv si moc užíval. A já na něj byla moc pyšná, na dědečka mého milovaného. Poslední výstavou pro něj byla klubová výstava, kde jsme na posouzení čekali až do odpoledne, než psí dědečci přijdou na řadu a bylo vidět, že to dlouhé čekaní už pro našeho Jimíčka není, tak jsem mu slíbila, že to byla jeho poslední výstava. Nakonec se nám podařilo získat titul český veterán šampion a tímto jsme ukončili Jimíčkovu výstavní éru, aby si mohl užívat  zaslouženého klidu a já tak dodržela své slovo, ikdyž  byl stále ve skvělé kondici.

Pak už jsme si užívali chvíle pohody, klidu, jeden druhého. Na Vánoce jsme vyráželi na Blaník, který Jimíček každý rok vyšlápl v pohodě a s úsměvem, Velikonoce jsme trávili v Mokrsku na velikonočním výšlapu, i tam si to velmi užíval. Moc jsme si vážila toho, že je stále zdravý, plný elánu, dobré nálady a rozhodně nevypadal jako dědeček Téměř nikdo by mu jeho věk nehádal, neměl jedinou šedinu, stále byl naše usměvavé sluníčko, ikdyž občas některé dny měl svoje dědouškovské náladičky, tzn. zkoušel neposlouchat ( Opravdu už hůř slyšel, ale když "chtěl", dalo se s ním bezproblémů domluvit. Když nechtěl, musela jsem zvýšit hlas  a pak už to šlo.)

Zkrátka jsme si Jimíčkův podzim života užívali báječně, jako i ty roky před tím. Věděli jsme, co jeden od druhého čekat, věděli jsme, že se na sebe můžem spolehnout. Mohli jsme spolu jít kamkoliv, potkat kohokoliv, věděla jsem, že Jimíček bude slušný gentleman.

A pak nastal velký šok, přišla neděle 3. února 2013 a JIMÍČEK vydechl naposledy....

Pro mě nastaly chvíle obrovského smutku, velkého zoufalství, beznaděje a neskutečné prázdnoty a stále jsem nemohla pochopit proč, proč jsi mě tu JIMÍČKU zanechal, samotnou  a nepřipravenou... Na odchod psího přítele se připravit nedá, ale když je to tak nečekané...je to hrozné...

Byla jsem tak smutná a rozhodnutá, že budeme doma bez pejska, v tu chvíli jsem si nedokázala představit, že bych někdy v budoucnu oplakávala i dalšího pejska, protože psí život je oproti našemu příliš krátký. A hlavně Jimíček byl jen jeden a nikdo už nebude jako on. Jenže s  myšlenkou být bez pejska-berňáčka, jsem vydržela do druhého dne. Všude bylo tak prázdno, doma, venku a hlavně v srdci. Stále jsem tajně doufala, že se někde objeví, že na zavolání přijde, že zas budem spolu. Doma byla hrozná nálada, smutná, ponurá, nikdo nic neříkal, všichni jsme byly myšlenkami s Tebou, JIMÍČKU. A pak taťka tu větu  vyslovil nahlas "Musíš sehnat nového psa  a to hned." A tak jsem sedla k počítači a nastalo hledání inzerátů na štěňátka bernského salašnického psa s PP, pejska k odběru ihned. Bohužel bernský kluk k odběru ihned nikde nebyl, tudíž jsme museli počkat, co se kde narodí a co nejdřív, tedy během následujících dní. Bylo mi jasné, že takhle narychlo budou štěňátka, která se mají narodit každým dnem už většinou dopředu zadaná. I přesto jsem se rozhodla to nevzdat a kontaktovala jsem chs Polepské údolí, kde očekávali psí miminka každým dnem. Paní chovatelka mi dala naději, že pokud se narodí dostatek pejsků, máme šanci na nového člena rodiny.

Nezbylo tedy než čekat, než se vrh F narodí. V pátek 8. února se narodila štěňátka, jedna fenečka a sedm pejsků. Další den jsem obdržela od paní chovatelky fotky štěňátek, vyfocených jednotlivě. Prohlédla jsem fotky a ihned jsem měla své favority. O konkrétním pejskovi rozhodla až osobní návštěva ve třech týdnech, kde bylo jasné, že novým členem rodiny bude pejsek s tmavě modrým obojkem, kterému jsme přidělili jméno Ferris. Začátkem dubna jsme si našeho Ferríska přivezli domů a začal náš společný život :-)

Jak krásně se nám s Ferriskem žije, můžete sledovat v novinkách na těchto stránkách:-)

26.8. 2018 bude navždy pro nás nezapomenutelným dnem, Ferrisek splnil podmínky pro přiznání titulu český šampion a taky jsme si přivezli nový přírůstek do smečky, je to Ferriskův syn Breddy Isscola.